Povaha

Bernský salašnický pes poslední dobou získává titul rodiného psa, i když znalí věci vědí, že tomu tak odjakživa nebylo. Tito psi byli využíváni při shánění a hlídání stád. Odtud plyne i vysvětlení hnědých skvrn nad očima. Měly údajně sloužit na oklamání případného škoditele ve stádě - i v případě, že pes u stáda spal, stále vypadal, že má oči otevřené.

Dále se využíval k tahu, zejména si každý vybaví berňáka tahnoucího nádoby s mlékem či sýry. V tomto byli opravdu mistrové.

Hlavní činností pak bylo, nejen na venkově, střežit hospodářství svých majitelů a bedlivě na všechno dohlížet. V minulosti proto byly pro chov vybíráni psi s těmito vlastnostmi, bohužel však často ti, kteří hlídali na základě strachu či agrese.

V dnešní době se chová na zvířatech povahově vyrovnaných, neagresivních a nebojácných. Bernský salašnický pes je povahou jistý, pozorný, bdělý, dobromyslný a přítulný v chování vůči důvěrně známým osobám. Z vlastních zkušeností můžu říct, že se jedná o psa víceméně bezproblémového. Miluje lidi a především děti, snese se se psy a s ostatními zvířaty. Podmínkou je správná socializace a zkušené vedení. Je to také velice dobrý hlídač. Zdárně vyštěkává podezřelé osoby a s přidáním jeho mohutného vzezření se stává velkou autoritou.

Hojně se objevují i služební psi, psi záchranářští či canisterapeutičtí. Skládají se s nimi zkoušky z výkonu - poslušnost, stopa i obrana. Právě co se obrany týče jsou názory dosti rozporuplné.

Při výcviku jsou to psi pozorní a dobře se učí, narozdíl od služebních plemen však špatně snášejí hrubší vedení.