Loňský rok jsme netrávili příliš mnoho času "vni ani vně" výstavích kruhů, přestože na zimním Brně Divéttka opět ukázala, že na ni musíme být právem pyšní.

Volný čas jsme věnovali výletům, po Čechách i Moravě a to především vlakem, popř. autem. A tak nás průvodčí ČD většinou znají a rádi zaboří dlaně do huňatých kožichů obou psů.

Hlavním důvodem "výstavního výpadku" byla však jiná věc. Prvním krokem bylo založení CHS a tím druhým otázka: "Ano či ne!" Zvítězilo ANO.

A tak jsem opět šlápla do neznámých vod a proseděla hodiny v různých materiálech. Úkol byl jednoduchý. Vybrat ženicha... Úkol byl jen zdánlivě jednoduchý, jak mi pak ukázala sama realita. Za podpory CHS Z Peruckých lesů, chovatelů Divéttky, se kterými jsem vše projednávala online i "on návštěva" jsme se snažili dosáhnout co nejlepšího výsledku. Našla jsem nové přátele z řad chovatelů a nasbírala mnoho zkušeností. A přesně ve chvíli, kdy je člověk nadosah vítězství zjistí, že netřeba chválit dne... však to znáte. A tak se jarní krytí překlenulo na "zkoušku nanečisto". A mě došlo, že nic není ani trochu jednoduché tak, jako se zdá.

V létě jsem si tedy naplánovala vysněnou klubovou výstavu v Čechách, na kterou mě vždycky táhlo se podívat.. a zúčastnit se. Těšila jsem se z fungujícího klubového webu, pochvalovala jsem si jednoduchost přihlášení.. vše šlo tak, jak mělo, do doby, než dostala Divétta pokyn "z vedení" - kožich dolů! A tak jsem se týden před výstavou doma kochala velkým švýcarákem a přemýšlela, že bych ho mezi ně schovala i v kruhu.... Nakonec jsme tedy na výlet nevyrazily.

V tu dobu jsem se rozhodla, že buď teď anebo nikdy. A "jarní misi" jsem rozjela znovu. Poučená z minula jsem již prosila o pomoc s ženichem mnohem více zainteresovaných lidí.

Vše bylo naladěno na správnou notu a já se snažila nenechat nic náhodě. Plány však trošku zvyklala sama Divétta, které hárání nastupovalo pozvolna oproti jarní zkušenosti. 23. 12. jsme tedy vánočně vyrazily za ženichem. Abychom dodržely tradici, tak kousek vlakem, zbytek autem. Díky právě vánočním svátkům se samotná doprava poněkud "zvrtla" a tak jsme se po úspěšném nakrytí odpotácely do přepychové ubytovny - skoro mi běhá mráz po zádech - abychom společně trávily vánoční chvíle válením se v pelechu. Štědrý den jsme protoulaly městem a v neděli vyrazily ještě překrýt.

Obrovské díky tedy patří všem zúčastněným, od mé chovatelky, od jiných chovatelů, poradkyň chovu, po majitele krycích psů, rodinu a přátele.

Děkuji!