Jak vzniká láska k tricolorům

V roce 2005 jsme se rozhodovali, jakého psa si pořídíme. Moc jsme se nezajímali a víceméně se rozdhodli pro černého Německého ovčáka. Zrovna jsem měla koupenou tištěnou formu Fauny a náležitě si vyhledávala inzeráty černých štěňat ovčáků. U toho jsem projížděla net a zjišťovala si další informace k chovu a výcviku tohoto plemene. Víc a víc jsem si uvědomovala, že je to pes pracovní, co prostě potřebuje hodně zaměstnávat hlavu i fyzickou schránku, což z časových důvodů ne a ne vycházet. Poslední inzerát jsem fixkou zaškrtala celý i s textem a znechuceně jsem Faunu hodila na stůl. Ta se zavřela. Na její úvodní fotografii seděl nádherný zástupce Bernského salašnického psa někde v lese. Díval se dost rozvážně a působil majestátně. Podrobně jsem si jej na fotografii prohlédla. To plemeno jsem již znala.

Proletěla jsem internet a některé CHS a získala jsem i cenovou relaci PP psů, která mě dosti zarazila. Přesto jsem byla neodbytná a přišla za tátou s tím, že černého ovčáka nechci, že chci "tohle", ukazujíc mu obálku Fauny. Pes se mu líbil, i jeho povaha a využití, zkušenosti chovatelů, cena však již příliš ne, zvláště, když jsme jej chtěli "jen" jako miláčka. Nalistovala jsem tedy opět inzerci a zahleděla se do každičkého inzerátu tohoto plemene. Byly zde CHS i nějací psi bez PP. Taky tam byl jeden vrh severně od Brna, kde byla cena přívětivější, než z CHS a taky to bylo celkem blízko. Volali jsme paní  a po domluvě jsme se asi po měsíci vydali do "skorohorské" chaty.

Pobíhali tam tři velké feny a štěnda nikde. Až na zavolání chovatelky se z boudy vyřítilo neskutečné množství tricolorních medvídků. Jak jsme po telefonu byli varováni, tak jsme ihned poznali toho "našeho". Největší štěně z vrhu, které opravdu trčelo nad ostatními. Paní nabídla ještě možnost výměny, ale nám se prcek velmi líbil. Takže jsme vklidu vyřídili formality a navečer si vezli malého Jerryho domů.

Jerry se během svého života prokázal jako neskutečně úžasný pes, o kterém se snad ani snít nedá. Zvládal výcvik, spousty zvířat, která patřila též do našeho domova, nájezdy dětí a dětiček, které s ním často obědvali z misky, návštěvy jako takové, cizí lidi, ruch,ale i hlídání,..., a to vše s takovým klidem, který je pro toto plemeno typické. Vyloženě nám jako pes velice vyhovoval po všech stránkách, velice rychle jsme si zvykli, že sežere víc, než jiná plemena (pro nás s porovnáním s koňmi to bylo opravdu rychlé), zvykli jsme si dobře i na chlupy, které, zvláště v době línání nalezneme opravdu všude.

Po dvou a půl letech perfektního soužití jsme začali hledat psa s papírama, resp. fenu. Plemenu jsme doslova propadli a chtěli se mu věnovat naplno. Navštívili jsme poradkyni chovu, nějaké CHS. Posbírali jsme spoustu zkušeností s vybíráním té pravé. Dvakrát jsme již tu pravou měli nadosah, nicméně jednou jsme právě z nezkušenosti o námi vybranou "přišli" (putovala k jinému majiteli) a podruhé, kdy jsem vyhlédla velice kvalitní vrh, kdy jsem byla v pořadí jen chvíli po nakrytí a netrpělivě čekala a čekala, jsem na poslední chvíli, týden po narození krásných štěňátek, musela svou rezervaci opět odstoupit z psychické újmy z dlouhodobé ztráty našeho Jerry, navíc v novém prostředí, které neznal a v nezkrotné zimě plné mrazu. Pochopitelně se den po odstoupení našel, nicméně vůbec jsem nelitovala, život bez něj bychom si nedokázali představit a emoce byli tehdy velmi silné.

Tou dobu jsem si řekla, že už nechci zažít další zklamání z výběru fenečky, že už nechci dalšího berňáka, že nechci chovat. Stále jsem však, z čistého zvyku, koukala na nové vrhy a procházela CHS. Jednou jsem narazila na nabídku CHS Z Peruckých lesů, kde nabízeli pár štěňat k rezervaci. Doma už se na dalšího psa zapomělo, přesto jsem hned kontaktovala chovatele a prosila o více informací. Po odpovědi a zaslaných fotkách jsem byla doslova učarována. Fotky jsem pouze přes mail poslala tátovi, jestli se mu nějaká z feneček líbí a jestli rezervovat. Odpověděl, že ano a myslel fenečku úplně stejnou. Proběhla rezervace a nekonečné čekání, sledování nových fotek atd. V deseti týdnech fenečky jsme pro ni přes celou republiku konečně vyrazili...

Osudová láska, kráska a dračice v jednom, velký parťák Jerryho, lump i mazel. Opět nás, coby milovníky BSP nezklamala, ba naopak...

První společné chvíle Divéttky a Jerryho